Soubor Makefile obsahuje pravidla pro překlad programu v linuxu a ve Windows s MinGW.
V systému musí být nainstalované knihovny OpenGL, GLU a GLUT. Po přeložení lze program
spustit ze souboru bludiste (případně bludiste.exe)
Tuto knihovnu jsem použil pro načítání textur ve formátu PNG. Formát PNG používá kvalitní
kompresi a umožňuje uložení alfa kanálu. Archív se zdrojovými kódy lze získat z
domovské
stránky projektu. Tyto zdrojové kódy jsem přibalil k projektu (adresáře glpng a include) a do Makefile
přidal příslušné pravidlo pro jejich překlad. Výsledkem překladu je binární soubor libglpng.a (ten se vytvoří v adresáři lib).
Knihovnu lze přeložit v linuxu i ve Windows + MinGW.
Po spuštění programu se objevíme uprostřed bludiště. Můžeme se pohybovat dopředu a zpět, otáčet se na strany a koukat nahoru a dolu. V bludišti narazíme na několik zrcadel, které realisticky odráží scénu a vidíme v nich i sebe. Chodce představuje jednoduchý robot.
| šipka nahoru | pohyb vpřed |
|---|---|
| šipka dolu | pohyb zpět |
| šipka vlevo | otáčení doleva |
| šipka vpravo | otáčení doprava |
| PAGE UP | pohled nahoru |
| PAGE DOWN | pohled dolu |
| z, y | zmenšení zorného úhlu |
| x | zvětšení zorného úhlu |
| f | přepnutí na celou obrazovku |
| w | přepnutí do okna |
| ESC, q | ukončení programu |
Jako základ jsem použil program z prvního cvičení - lab01_task.c.
V něm jsem změnil způsob ovladaní - proměnné xpos a zpos
reprezentují přesnou polohu chodce, xrot případné natočení nahoru či dolu
(rozhlížení) a yrot horizontální otočení a tedy i směr chůze.
Stisknutím tlačítka pro chůzi dopředu nebo zpět se rozjede aktivuje časovač
a pak se pravidelně mění poloha chodce podle úhlu otočení. Před přesunem na novou
pozici se ještě kontroluje, zda nedojde ke kolizi - kolizní obálkou je čtverec.
Dále jsem přidal call listy pro základní objekty, tj. chodbu (obsahuje strop a podlahu)
a pro stěnu. Zdi jsou vykreslovany pomocí jediné stěny. Další tři stěny vzniknou rotací
této základní. Pomocí těchto dvou objektů lze tedy zobrazit celé bludiště.
Kde se nachází zeď je definováno v poli map (v souboru defs.h).
Jedná se o obyčejné dvourozměrné pole, zeď je v něm označena nulou a průchozí chodba
jedničkou. Při vykreslování se pak jen prochází toto pole, posouvá scéna pomocí
modelovací matice a volají příslušné call listy. Zdi jsou však kresleny jen pomocí jedné
stěny a bylo by zbytečné vždy kreslit všechny čtyři - v mnoha případech bude stěna skryta.
Z toho důvodu se vždy nejdříve zjišťuje, zda je stěna okrajová (na rozmezí zdi a chodby)
a má tedy cenu ji vykreslovat.
Po otexturování a nasvícení vypadá bludiště takto:
Do mapy jsem umístil deset různě natočených zrcadel. Ta na sebe vzájemně nevidí a chodec může mít v zorném poli vždy jen jedno zrcadlo. Na následujícím obrázku je vidět mapa bludiště tak, jak je definovaná v programu - šipka značí počáteční pozici a zeleně jsou označena zrcadla:
Zobrazení scény včetně zrcadel probíhá takto:
Kontrola viditelnosti zrcadla probíhá na základě tabulky se souřadnicemi políček, z kterých je možno dané zrcadlo vidět. Tato políčka jsou v programu definována podle následující mapky (levý horní roh má souřadnice 0,0 a pravý dolní 19,19):
Pokud je zrcadlo podle této tabulky viditelné, ještě to neznamená, že je potřeba ho zobrazovat. Můžeme k němu být zády. Proto se ještě kontroluje, zda je zrcadlo v zorném úhlu. Přes tyto dva testy může dojít k zbytečnému zobrazování skrytého zrcadla - to ale už tolik nevadí, protože už je zajištěno, že se nikdy nezobrazí dvě najednou.
Výsledek vypadá takto:
